A pak…
Rohy se ozvaly na české straně.
Muži v první řadě položili velké štíty a lučištníci přestali střílet. Všichni se rozběhli směrem k Lučanům. Střed svých řad nechávali volný.
Jím projela, a špičku bojovníků vytvořila skupina jezdců. V jejím čele český velitel.
Vznikl velký pohybující se klín.
Černý praporec na jeho špici se zlověstně rozevlál. Hadí jazyk se rozkmital. Země začala dunět pod údery desítek nohou.
Zvěd polkl. Největší hrůza šla z toho, že Češi při běhu mlčeli. Dosud nikdy nic takového neviděl. Ale věděl, co přijde, co musí přijít. V pravé ruce pevně stiskl sekeru, v levé štít a vykročil vpřed. On byl Lučan. Ti naproti byli jen Češi.
Vlastislav, plný vzteku a zloby, zakřičel a rozjel se vpřed. Jeho jezdci s ním. Za nimi se rozběhli ostatní. Spustili bojový pokřik, který se změnil v řev.
A tak oba velitelé a všichni jejich bojovníci, řev mnoha hrdel proti mrazivému tichu, nezadržitelně směřovali proti sobě.
Po chvíli, která některým připadala nekonečná, se obě armády srazily.
„… rozšířila se po Praze pověst, že z hradu vedla tajná podzemní chodba…
To stalo se zejména v době, kdy kněžna Drahomíra po smrti svého manžela, knížete Vratislava, léta 921, ujala se vlády v české zemi.“
Zamyšlení autora:
Pokud tajná chodba opravdu existovala, tak kdo všechno o ní věděl? Mohl jejím prostřednictvím někdo při útoku na Pražský hrad utéct a zachránit se?
Mohl ale také někdo jejím prostřednictvím nečekaně zaútočit na Pražský hrad? Bál se toho Boleslav, zejména za situace, kdy zahájil válku s Franky?